Historie fotbalu

Fotbal je nejpopulárnější kolektivní sport na světě. Na světě jej hraje více než 250 milionů registrovaných hráčů ve více než 200 zemí. A další stovky milionů jej hrají bez registrace, prostě jako zábavu. Jak se tato masově oblíbená hra vlastně zrodila?

Starověké kořeny fotbalu

FIFA, jako organizace zastřešující celosvětově současnou kopanou, považuje za zárodek dnešního fotbalu čínskou hru cuju, provozovanou za dynastie Han, tedy někdy ve druhém a třetím století před naším letopočtem. Japonská verze kamari je zaznamenána v roce 600 našeho letopočtu u císařského dvora v Kjóto.

Na evropské půdě se musíme vydat k starověkým Řekům. Zhruba tři sta let před naším letopočtem hráli Řekové hru zvanou episkyros, jejíž pravidla měla podle všeho nejblíže k ragby. Z ní se vyvinula římská hra harpastum, při které se používali vzduchem plněné kožené míče.

Hry podobné fotbalu jsou v historických pramenech zaznamenány po celém světě – počínaje Eskymáky, přes původní obyvatele Ameriky či Austrálie až po Maory na Novém Zélandě.

Fotbalový středověk

Rozvoj fotbalu ve středověku je neodmyslitelně spjat s Anglií, ne nadarmo bývá nazývána kolébka fotbalu. Ačkoliv je v záznamech z dvanáctého století popsána ve Francii hra La Soule (někdy také Choule), na rozdíl od prapředků fotbalu v Anglii se k uvedení míče do pohybu mohlo používat také hole. Za předka fotbalu ji tedy považovat nemůžeme.

V raně středověké Anglii se míčových zápasů účastnili celé vesnice. Obvykle se odehrávaly při příležitosti křesťanských svátků, například o masopustu, Velikonocích či Vánocích. Cílem bylo na předem určené místo ve vesnici soupeře, například náves či kostel, dopravit „míč“. Ten obvykle představoval nafouknutý zvířecí měchýř, ale často to mohla být i zvířecí zdechlina.

Hry byly velmi hlasité, často provázené zraněními, občas i velmi nefotbalovými. V roce 1308 byl potrestán jistý John McCrocan za to, že jako divák na fotbalové hře v Newcastlu, tedy v tom méně známém severoirském, pobodal hráče jménem William Bernard.

Hlučná hra byla postupně trnem v oku šlechtě i představitelům měst, a tak v roce 1363 anglický král Edward III. vydal prohlášení, kterým se zakazuje „provozovat házenou, fotbal, hokej, sázky, kohoutí zápasy a podobné zahálčivé hry.“

V rozmezí let 1314 – 1667 bylo jen v Anglii vydáno více než 30 různých zákazů omezujících fotbalovou hru, i přesto se kořínky současného fotbalu nepodařilo nikdy zahubit.

První pravidla fotbalu

Ať si Angličani myslí, co chtějí, primát prvních psaných pravidel patří Italům. V šestnáctém století se na Piazza Santa Croce ve Florencii každoročně pořádaly utkání ve hře calcio. K současnému fotbalu měly daleko, bylo v nich povoleno soupeře udeřit či kopnout a byly výsadou mladých šlechticů. Jejich původ je třeba hledat nejspíše ve vojenském výcviku.

Nicméně roku 1580 sepsal hrabě Giovanni de' Bardi di Vernio dílo Discorso sopra 'l giuoco del Calcio Fiorentino, které je prvním pokusem o jednotnou kodifikaci pravidel. Calcio se ve Florenci hrálo až do ledna roku 1739.

V Anglii měly na vývoj fotbalu a jeho „opletení“ pravidly největší vliv soukromé školy. Již od šestnáctého století byl fotbal nedílnou součástí tělesných aktivit na školách a školy jako Eton či Winchester se jej snažily zbavit jeho násilné složky a změnit jej ve hru džentlmenů.

V sedmnáctém století se tak začaly objevovat první jednotná pravidla – vzhled hřiště a branek, popis faulů a podobně. V osmnáctém století se poprvé objevilo pravidlo o ofsajdu. Fotbal se ale v tuto dobu pořád ještě podobal více ragby než soudobé kopané.

Každá škola měla vlastní verzi pravidel, ty první psané a komplexní pochází z Etonu (1815) a Aldenhamu (1825). Sjednocování pravidel souvisí s rozvojem železniční dopravy v Británii. Vlakový boom ve čtyřicátých letech devatenáctého století umožnil sportovní konfrontaci mezi jednotlivými školami. Tak vlastně vznikly poločasy – polovina zápasu se hrála dle pravidel domácích, polovina dle pravidel hostující školy.

Moderní fotbal

Sjednocení pravidel bylo nejdůležitějším milníkem, aby se fotbal mohl dále vyvíjet. Prvním pokusem o sjednocená pravidla byla pravidla z Cambridge z roku 1848. Podíleli se na nich zástupci škol z Etonu, Shrewsbury, Harrow, Rugby a Winchesteru. Pravidla upřednostňovala hraní nohou, ale stále zcela nevylučovala uchopení míče. Obsahovala také již primitivní verzi pravidla o ofsajdu. Ačkoliv se příliš nerozšířila mimo školní prostředí, při vzniku pravidel moderního fotbalu byla velkou inspirací.

Druhým základním setem pravidel byla ta sheffieldská. Sheffield FC je považován za nejstarší klub světa, hrající klasický fotbal. Pravidla ze Sheffieldu neměla mnoho společného s těmi „školními“, zejména v nich chybělo pravidlo o ofsajdu. Přinesla ale mnoho pravidel později implementovaných do moderní hry – například volné kopy, rohové kopy či autová vhazovaní. Tento kodex určoval pravidla fotbalu ve střední a severní Anglii až do roku 1877.

V roce 1863 vznikla v Londýně Fotbalová asociace. Jejím prvním úkolem bylo sjednocení pravidel, 8. prosince 1863 tak spatřil světlo světa dokument zvaný Laws of the Game (Pravidla hry). Definitivně se rozešly cesty fotbalu a ragby, ačkoliv pravidla fotbalu ještě stále připouštěla uchopení míče.

Postupně se vytrácely poslední zbytky pravidel společných s ragby, uvolnilo se pravidlo o ofsajdu a v roce 1870 pro hráče v poli definitivně zmizela možnost uchopit míč rukou. V roce 1877 po několika změnách pravidla Fotbalové asociace přijala i Sheffieldská Fotbalová asociace.

V květnu roku 1904 vznikla v Paříži FIFA. Ačkoliv se v rámci anglické Fotbalové asociace o vzniku společného mezinárodního orgánu často diskutovalo, zakládajícím členem Anglie nebyla. O vznik FIFA se postaralo sedm evropských zemí – Francie, Belgie, Nizozemí, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko a Španělsko.

FIFA nicméně přijala Laws of the Game za své. Fotbal tak nastoupil dlouhou cestu, na jejímž konci stojí fascinující hra, kterou s napětím a úžasem sledují stamiliony diváků po celém světě.