Fotbalový míč

Od vzniku moderního fotbalu v 19. století urazil vývoj míče skoro stejně dlouhou a složitou cestu jako sama hra. Od nafouklého zvířecího žaludku až po virtuálně vymodelované a moderními technologiemi vytvořené míče.

Od měchýře k vulkanizaci

Jako první herní náčiní se ve hrách, ze kterých vznikl moderní fotbal, používal nafouknutý zvířecí měchýř nebo žaludek. Slabina tohoto materiálu je zřejmá – nehodí se pro uvedení míče do pohybu kopem, ostatně v té době se ještě míč převážně házel či nosil. Po kopnutí docházelo ke zničení míče a tím často i k ukončení zápasu. Obdobný osud většinou čekal i další variantu míče – kožený vak, přibližně kulatého tvaru, naplněný drceným korkem.

Revoluci do výroby míčů přinesl Charles Goodyear objevem vulkanizace kaučuku. Vzniklá guma je pevná, pružná a odolná vůči rozpouštědlům. Míče tak získaly nafouknutelnou gumovou duši, která napínala kožený obal. Ten se zpravidla skládal z 18 částí seskládaných do šesti panelů po třech pruzích, vše spojené pevnými švy.

Dvacáté století a cesta k dnešním míčům

Na počátku dvacátého století měli tedy už fotbalisté k dispozici kožené míče s gumovou duší, které byly perfektní ke kopání a po dopadu na trávník se odrážely. Ovšem pro hlavičkování byly nevhodné – odehrání hlavou bylo bolestivé, často způsobovalo zranění hlavy či krku, navíc za mokra kůže nasávala vodu a míče těžkly. Míče se navíc rychle opotřebovávaly a trpěly kolísavou kvalitou, hlavně v závislosti na tloušťce použité kůže.

To vše vedlo k dalšímu rozvoji míčů, postupně až k moderní podobě. Do výroby míčů postupně vstupovaly syntetické materiály, které nahradily původní kůži. Už do samotného vývoje míčů se zapojují laboratorní metody, míče jsou pečlivě testovány z pohledu stálosti tvaru i při zatížení, tedy při dopadu nebo při kopnutí, hledají se materiály, které si zachovávají své vlastnosti při změnách tlaku, teploty i vlhkosti.

Jak vypadá míč dnes

Nejprve trocha prostorové geometrie - obal duše dnešního míče se většinou skládá z dvanácti pravidelných pětiúhelníků a dvaceti pravidelných šestiúhelníků sestavených do tvaru polopravidelného dvaatřicetistěnu, tedy komolého dvacetistěnu. Tohle vše proto, aby se tvar míče co nejvíce blížil kouli. Často se tak některé mnohoúhelníky nahrazují nepravidelnými tvary s cílem maximální kulatosti. Jednotlivé části obalu jsou spojeny stehy, ať už ručními či strojovými. U nejmodernějších míčů se jednotlivé části spojují lepením, někdy bezešvým. Při snaze dosáhnout co nejdokonalejšího tvaru a vlastností se místo 32 částí používá občas 24 nebo 42 dílů. Uvnitř míče je latexová duše, která umožňuje natlakovat míč vzduchem.

Naprostou ikonou moderního fotbalového míče je Adidas Telstar, který má obal z 32 dílů, poprvé použitý dánskou společností Select Sport v roce 1962. Černé pětiúhelníky a bílé šestiúhelníky oficiálního míče pro Mistrovství Evropy 1968 se staly symbolem fotbalového míče, ačkoliv jejich původním účelem bylo hlavně zviditelnění míče při černobílém televizním přenosu.

Fotbalový míč v číslech

• předepsaná velikost míče pro fotbal je určena obvodem míče. Ten musí být mezi 68 a 70 centimetry, tedy o průměru přibližně 22 centimetrů
• váha míče na počátku utkání musí být mezi 410 a 450 gramy
• míč by měl být natlakován vzduchem na 0,6 až 1,1 atmosféry
• více než 55% fotbalových míčů se vyrábí v Pákistánu, dalšími velkými producenty jsou Čína a Indie
• pro oficiální zápasy pod záštitou UEFA a FIFA a také pro Olympijské hry dodává již od roku 1970 míče firma Adidas
• pro Mistrovství světa 2018 v Rusku připravil Adidas míč Telstar 18 jako upomínku na původní míč Telstar