Report - AC Milan vs Sampdoria Janov 4:1

Společnou pouť začínáme pátečním večerním odjezdem z Brna. K hrstce fanoušků z Čech, se v Bratislavě přidává početnější výprava zo Slovenska. V autobuse panuje dobrá atmosféra a pivko s českou klasikou v telce se zdá být tou nejlepší kombinací ke zkrácení cesty. V ranních hodinách, zcela plynule bez žádných zbytečných celních kontrol, dorážíme do Lazise. Je to středověké opevněné městečko, které leží na východním břehu největšího jezera Itálie, Lago di Garda. Evidentně už tu mají po sezoně, a tak pobřeží, které se obvykle praská ve švech turisty dychtících po šálku dobré kávy, zeje prázdnotou. My tak vklidu jako správná asijská skupina pofotíme vše co se dá a vyrážíme směr Milano.

Tourist, Not Terorist!

To nás po dvou hodinách vítá vymetenou oblohou. S autobusem se napár hodin loučíme před San Sirem a metrem se přesouváme do centra ke katedrále Duomo. Od této chvíle už každý tráví prosluněné odpoledne v Miláně po svém. Pro mě to je první návštěva města módy, a tak se po městě pohybuji ve skupince vedenou zkušenými mazáky Marou a Péťou. Nejdříve se se musíme před dlouhým dnem posilnit, a jelikož jsme v Itálii, tak místo Mekáče, dáme přece jenom přednost těstovinám v restauraci. 

Vzhledem k situaci, která panuje v Evropě, nejsou ulice Milána přecpané jako obvykle. Pro nás je to výhoda a nemusíme se s nikým v ulicích mačkat. Sem tam kolem nás projde pár myslivců, tak jsme pojmenovali strážce města s puškami a pérem za kloboukem, kteří dbali na zvýšenou bezpečnost ve městě. Pofotím Duomo, v galerii Viktora Emanuela II se zatočím býkovi pro štěstí na „koulích” (3x) a zbytek dne jdeme strávit do parku, který je součástí milánského hradu. Panuje zde pohodová atmosféra a krásné počasí tomu ještě přidává. Kocháme se různorodostí aktivit, které tu u místních vidíme. Přes street basketball, jízdu na skejtu, venčení volně pobíhajících psů až po prodej self tyčí a náramků. Opravdu různorodý repertoár.

Kolos milánský

Začíná se pomalu stmívat a tak se přesouváme k San Siru. Trochu mě překvapilo, že jsem v centru nepocítil, že je „Match day”, a za celý den nepotkal nikoho zahaleného v barvách svého milovaného klubu, jak jsem tomu byl  zvyklý třeba z Anglie. O to víc mě to tifosi nahrazují před stadionem, kde to zápasem už žije naplno, všude stánky s občerstevním a fanouškovskou výbavou na zápas. Výraz pouť jsem na začátku použil cíleně. Vyjadřuje slavnost, kterou jedinec prožije na jeho posvátném místě, aspoň jednou za život. Taková pouť do Mekky představuje pro fotbalového fanouška výjezd na stadion svého oblíbeného týmu. Pro většinu z autobusu to bylo San Siro a zápas se Sampdorii Janov. Tak jdeme na to!

Zkontrolujeme lístky a pomalu se trousíme ke 3. bráně. I když se kvůli důkladnějším prohlídkám tvoří fronty, tak zde nestrávíme více jak 10 minut. Když se ze spodu dívám na stadion, tak pořád nemůžu uvěřit jak velký kolos to je. Sice to není moderní stánek jako třeba Alianz arena či Ethihad stadium, ale věřte, že luxus vám San Siro nahradí svou majestátností, atmosférou a jedinečností.

Pískej to, arbitro!

Zápas je pikantní hned pro několik hráčů v čele s trenérem AC Milán Sinišou Mihajlovićem, který ještě nedávno vedl tým z Janova.

Utkání začíná nervozně pro teprve 16-letého golmana milánského AC Donnarumma, který hned v první minutě namaže Sorianovi, dobrým zákrokem stačil svoje zaváhaní napravit. Zajímalo by mě, jak by se zápas odvíjel, kdyby se hosté z Janova dostali do brzkého vedení. Od této situace byl na hřišti pouze jeden tým. AC si tvoří místy až drtivý tlak a už se čeká pouze na první gol. Ten se Cercimu podařilo vstřelit, ale bohužel domácí nadšení umírňuje rozhodčí se zvednutým praporkem pro ofsajd.

Domácí se však dočkají o pár minut později, kdy se Niang skvěle uvolnil ve vápně, našel střílenou přihrávkou na zadní tyči Bonaventuru, který neměl větší problém míč dopravit do odkryté branky. Ve 38. minutě je ve vápně stažený aktivní Bonaventura a pro Niang už není problém si s nařízeným pokutovým kopem poradit, 2:0! Už bylo jasné, že si milovníci italského catenaccia bohužel dnes na své nepřijdou. My jsme však za góly a ofenzivní fotbal rádi. Do kabin se jde za stavu 2:0 a hosté ze Sampdorie toho zatím moc nepředvedli. Temperamentní italové v hledišti neustále něco komentují, přijde mi jako bych měl kolem sebe tisíce trenérů. 

Druhý poločas začíná  stejně jako ten první a to obrovskou hrubkou tentokrát hostujícího brankáře Viviana, který si nerozumí při rozehrávce se stoperem Silvestrem. Narozdíl od hostů, nejlepší hráč na hřišti Niang nabídnutou šancí nepohrdá a je po zápase, 3:0. Obraz hry se vůbec nemění a hřiště ovládají hráči AC. V 78. minutě se po centru Cerciho, prosazuje střídající Luiz Adriano, který se ocitá trestuhodně osamocený mezi penaltou a malým vápnem, zpracuje si míč na prsa a z voleje překonává bezmocného golman Viviana.

Až ke konci zápasu si hosté vzpomenou, že by nebylo od věci zkusit ohrozit mladého nezkušeného golmana Donnarumma. Průnik Edera je ve vápně zastaven faulem a sám faulovaný penaltu za hlasitého pískotu proměňuje. Tímto golem se dotahuje na kanonýra Neapole Higuaina a společně vedou tabulku střelců Serie A. Domácí už žádnou svoji loženku neproměňují a tak za potlesku fanoušků, zápas končí debaklem 4:1. Na Itálii se dnes slušně roztrhnul pytel s góly a AC jasně ukázalo, že to s účastí v Evropských pohárech letos myslí vážně. Atmosféru italského fotbalu jsem zažil prvně a byla přesně taková jakou jsem si představoval. Pravidla na tribunách jsou benevoletnější než v ostatních TOP ligách v Evropě, a tak zde můžete zažít to, co vám Německo či Anglie nenabídne. Pobíhající fanoušky k zábradlí v euforii radosti, úžasná chorea, a pyro v kotli, samozřejmě vše v rámci určitých pravidel. Další cíl je určitě Milánské derby, na které se můžeš i Ty vydat s námi. Vidět San Siro po střechu natřískané bláznivými taloši, to musí být mazec!

Družba se Sampdorií

Vtipná historka se nám stala při odjezdu. Autobus jsme měli zaparkovaný na parkovišti, které bylo vyhrazeno pro fanoušky z Janova. Vzhledem k těmto okolnostem jsme měli na čelním skle autobusu ceduli s logem AC Milán zakrytou a vidět bylo pouze logo Sampdorie. Když  doprovod přivedl fanoušky hostí, tak si z údivem začli fotit náš autobus, roztáhli své vlajky a začali skandovat, v domnění, že jsme je dojeli podporovat až z České republiky. Byli z toho úplně na větvi. Kluci v autobuse raději schovali všechny věci s logem AC, dali jsme jim pár piv a oni nám na oplátku víno. Myslím si, že „fanclub” z čech pro ně bude ještě dlouho žhavé téma. Pro nás to byl také zážitek.

Filip za SPORT SEN TEAM