Real Madrid

Držitel ocenění FIFA „Klub 20. století“, držitel titulu „Nejlepší evropský klub 20. století“ od Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků, vládce žebříčku klubů UEFA. Seznamte se s historií Realu Madrid.

Vznik klubu Real Madrid

Real Madrid C.F. vznikl 2. března 1902. Do Madridu fotbal přinesli absolventi britských univerzit, Oxfordu a Cambridge, soustředění kolem Institución Libre de Enseñanza, což byla v podstatě soukromá vysoká škola. Díky tomuto prostředí vzniklo od roku 1897 několik fotbalových týmů, z jednoho postupně vyrostl zárodek evropského velkoklubu.

Již v roce 1905 vyhrál Real Madrid, tehdy ještě pod jménem Madrid Football Club, první titul. Ve finále Španělského poháru porazil Atletic Bilbao. V roce 1909 stál klub u vzniku španělského fotbalové federace, ke vzniku ligy ale bylo ještě daleko. V roce 1920 obdržel od španělského krále titul Real, tedy královský, pod tímto jménem a s korunou jako součástí klubového znaku hrál až do roku 1931, do vzniku republiky. Ke jménu Real a koruně ve znaku se vrátil až po španělské občanské válce v roce 1941.

V roce 1929 vznikla La Liga. Real v první sezóně vedl tabulku od prvního zápasu až do závěru soutěže, v posledním zápase však prohrál s Atleticem Bilbao a titul brala Barcelona. Na první titul si musel Madrid počkat do sezóny 1931/32, v následující sezóně jej madridští dokázali obhájit a stali se prvním klubem, který titul získal dvakrát.

Santiago Bernabeu Yeste

V roce 1945 se prezidentem klubu stal Santiago Bernabeu Yeste a z Realu začal budovat evropský velkoklub. V roce 1947 se tým přestěhoval na nový stadion, který je jeho domovem dodnes a nese jméno právě tehdejšího prezidenta klubu.

V padesátých letech klub začal budovat akademii pro mladé hráče, dnes známou jako La Fabrica. Do prvního týmu se prezident klubu rozhodl kupovat hráče světové extratřídy. Alfredo Di Stefano, Ferenc Puskas, Francisco Gento nebo třeba Raymond Kopa byli základem týmu, který bývá právem považován za nejlepší sestavu všech dob.

V letech 1956-1960 vyhrál Real pětkrát v řadě Evropskou ligu, předchůdce Ligy mistrů, kterou sám pomáhal vytvořit. Pošesté vyhrál klub Evropskou ligu v roce 1966, ve finále nastoupil Real pouze s hráči španělské národnosti. Mnozí z nich prošli právě akademií klubu.

Klub pod vedením prezidenta Bernabeu sbíral úspěchy i na domácí scéně, v sedmdesátých letech přidal dalších pět domácích titulů a tři poháry. Smrtí Bernabeua v roce 1978 se uzavřela jedna dlouhá a velmi úspěšná éra klubu.

Čelem k novému tisíciletí

V osmdesátých letech sbíral klub další úspěchy postavené především na odchovancích La Fabrica. Butragueno, Sanchis, Vazquez, bratři Pardezovi vytvořili zejména v druhé polovině osmdesátých let nejlepší tým v Evropě a klub si do skříňky trofejí přidal pět titulů v řadě, dva Poháry UEFA, jeden domácí pohár a tři španělské superpoháry.

Na počátku devadesátých let se kostra týmu z odchovanců postupně rozpadla, ale do druhé poloviny devadesátých let tým doplnili zkušení hráči ze zahraničí jako Roberto Carlos, Ivan Zamorano, Clarence Seedorf a další. V roce 1998 tak po dlouhých 32 letech Real Madrid opět vyhrál Evropský pohár, ve finále gólem Predraga Mijtovice porazil Juventus 1:0.

V ročníku 1999/00 přidal Real osmý Evropský pohár, ve finále porazil Valencii 3:0 góly Morientese, McManamana a Raula.

Galacticos a Florentino Perez

V roce 2000 se stal prezidentem klubu Florentino Perez. Pod jeho vedením začal klub budovat tým, který měl být výkladní skříní světového fotbalu, sbírku superhvězd – odtud název Galacticos. Cílem madridského klubu bylo každé léto přivést alespoň jednu fotbalovou hvězdu. Na San Bernabeu tak postupně zamířili Luis Figo, Zinedin Zidane, Ronaldo, David Beckham či Fabio Cannavaro.

Koncepce Galacticos se ocitl nejednou pod palbou kritiky. Klub sice v roce 2002 vyhrál Ligu mistrů i Interkontinentální pohár, přidal ještě španělský titul v roce 2003, další tři roky byl ale z pohledu trofejí klub doslova na suchu. V létě 2003 klub opustilo 12 hráčů a tým to výsledkově poznamenalo.

Ročník 2005/06 začal nadějně, klub podepsal Julio Baptistu, Sergio Ramose a Robinha, výsledkově se ale stále nedařilo naladit na vlnu úspěchů. V únoru 2006 se Florentino Perez vzdal funkce prezidenta a první éra Galacticos skončila.

Tři roky klub vedl jako prezident Ramon Calderon, pod jeho vedením získal klub v roce 2007 po čtyřech letech titul. V roce 2009 se na prezidentskou židli vrátil Florentino Perez a odstartovala druhá éra Galacticos.

Perez přivedl dvě superstar – brazilského kouzelníka Kaká z AC Milán a famózního Cristiana Ronalda z Manchesteru United. S Jose Mourinhem na lavičce se tým sehrál k rekordní sezóně 2011/12. Real získal rekordní 32. titul, získal 100 bodů, vstřelil 121 branek, vyhrál 32 zápasů, z toho 16 venku, Cristiano Ronaldo dokázal vstřelit v jediné sezóně 60 branke a navíc se trefil proti každému ze 16 ligových soupeřů.

Další sezóna nebyla tak úspěšná, klub se rozloučil s Mourinhem a na lavičku zamířil Carlo Ancelotti. Pod jeho vedením dosáhl tým dalšího fascinujícího milníku – vyhrál Ligu mistrů, poprvé od roku 2002 a navíc tak získal desátý rekordní titul.

Pokud se zdálo, že desátý triumf v Lize mistrů je maximem, Real Madrid v letech 2016 až 2018 dokázal, že pro něj žádné hranice neexistují. Ligu mistrů dokázal vyhrát třikrát v řadě a už tak úctyhodnou sbírku rekordů obohatil o další kousky.

Úspěchy Realu Madrid

• 32 ligových titulů pro Real Madrid
• 31 různých domácích pohárů
• 13 vítězství v Lize mistrů (dříve Evropské lize)
• 2 vítězství v Poháru UEFA
• 4 vítězství v Superpoháru UEFA
• 3 Interkontinentální poháry
• 3 tituly na Mistrovství světa klubů
• víc než 100 dalších titulů z různých krátkodobých soutěží například v rámci letní přípravy