Češi v Premier League III - Vicemistři z Eura 1996

Čeští brankáři se v Premier League rychle zabydleli a za celé čtvrtstoletí jen ve třech sezónách chyběl na soupisce týmů nejvyšší anglické soutěže český brankář. Co ale hráči do pole?

To máme jen brankáře?

Jak jsme již psali v prvním díle Češi v Premier League I - První český hráč v Premier League a ve druhém díle Češi v Premier League II - Pokračování české brankářské stopy tohoto seriálu, čeští brankáři se v Premier League pohybovali již od jejího vzniku v roce 1993. První hráč do pole s českým pasem se ale v Premier League objevil až v roce 1996. To mělo několik objektivních důvodů. Týmy Premier League v prvních letech její existence neměly zdaleka tak propracovaný skauting mládežnických kategorií, hodně se soustředily na ostrovní hráče a proti přílivu cizinců stála (a stále stojí) i přísná pravidla pro získání pracovního povolení. Na Ostrovy tak mířily jen skutečné hvězdy světové kopané s vysokou reputací a mezi ně se na úplném počátku devadesátých let čeští hráči nepočítali. Změna byla ale za dveřmi a odehrála se přímo v kolébce kopané.

Seriál Češi v Premier League:

• I - První český hráč v Premier League
• II - Pokračování české brankářské stopy
• III - Vicemistři z Eura 1996
• IV - Nové tisíciletí

EURO 1996

Kvalifikační skupina číslo 5 se pro český nároďák nevyvíjela úplně nejlépe. V zahajovacím zápase Češi smázli na Bazalech Maltu 6:1, jenže v odvetě nedokázali vstřelit branku a uhráli jen remízu. Stejně se jim vedlo i v Nizozemsku, ale proti týmu Guuse Hiddinka to byl celkem cenný bod. V dalších dvou zápasech doma pak Češi brali plný bodový zisk proti Nizozemí i Bělorusku a remíza na Maltě byla zapomenuta. Jenže reprezentace ji fanouškům opět připomněla – v zápase v Lucembursku, který se měl hrát na jednu branku a měl být jen formalitou, se opět potvrdilo, že fotbal se hraje na hřišti a ne na papíře. V 89. minutě dostali Češi branku, která znamenala, že Česko ztrácelo ve skupině na třetím místě na první Norsko osm bodů a v lepším případě mohlo doufat v baráž o účast na EURO 96. Jenže my už víme, že se žádné drama nekonalo – česká reprezentace vyhrála všechna zbývající utkání a zamířila na Mistrovství Evropy z prvního místa v kvalifikační skupině.

Na EURO 96 nemířilo české mužstvo rozhodně jako favorit. Závěrečného turnaje se účastnilo pouhých 16 týmů rozdělených do čtyř skupin. Proti Čechům se měly postavit reprezentace Německa, Itálie a Ruska. Italové byli finalisté posledního Mistrovství světa, Německo je favoritem každého závěrečného turnaje, snad jen Rusko se jevilo jako hratelný soupeř.

V našem prvním utkání potvrdili Němci roli favorita a na Old Trafford si došli pro vítězství 2:0. Čekalo nás tak důležité utkání s Itálií – první zápas nad Ruskem Italové vyhráli a trenér Sacchi se rozhodl nechat odpočívat pět opor. To se mu vymstilo už v páté minutě – Pavel Nedvěd svým prvním reprezentačním gólem otevřel skóre utkání. Nervózní Italové sice ještě vyrovnali, ale po půlhodině hry musel ze hřiště po červené kartě Luigi Apolloni. Přesilovku využil hned po pěti minutách Radek Bejbl, a ačkoliv Italové ve druhém poločase i v deseti dominovali, Češi tři body uhráli.

Poslední zápas proti Rusku zahájili Češi sebevědomě a po dvaceti minutách jsme vedli 2:0. Jenže soupeř ve druhém poločase otočil na 3:2 a vidina senzačního postupu se začala rozptylovat. Dvě minuty před koncem utkání po pasu Luboše Kubíka vyrovnal Vladimír Šmicer, a protože Itálie nezdolala Německo, Češi postoupili do vyřazovacích bojů.

Ve čtvrtfinále rozhodl souboj proti Portugalsku proslulý Poborského lob, bezbrankové semifinále proti Francii bezchybná exekuce penalt. A ve finále Čechy čekalo rozjeté Německo. Češi ve Wembley rozhodně neudělali ostudu, v zápase dokonce vedli po proměněné penaltě, ale nakonec zvítězil favorit. Oliver Bierhoff jako náhradník nejprve vyrovnal a potom v prodloužení poprvé v historii Mistrovství Evropy rozhodl zlatým gólem o německém triumfu.

Karel Poborský a Patrik Berger

Po Mistrovství Evropy 1996 se českým hráčům otevřely brány zahraničních lig. Vždyť na soupisce 22 hráčů pro mistrovství bylo jen 7 hráčů ze zahraničních lig, o čtyři roky později už jich bylo 12. Už v červenci 1996 podepsal smlouvu s Manchesterem United  Karel Poborský, v srpnu téhož roku zamířil do Liverpoolu Patrik Berger. Oba technicky výborně vybavení hráči byli v Premier League  předvojem dalších českých fotbalistů.

Karel Poborský odehrál v Manchesteru jen jeden a půl sezóny než zamířil do portugalské ligy, konkrétně do Benfica Lisabon. Přesto v United zanechal dobrý dojem a nebýt vycházejí hvězdy Davida Beckhama, se kterým soupeřil o stejný post, odehrál by toho zřejmě ještě více. Získal mistrovský titul, když z 38 ligových zápasů zasáhl do 22 a v nich vstřelil čtyři branky, pomohl United od semifinále Ligy mistrů a v lednu 1998 odešel na další štaci. Nutno podotknout, že odchod do Portugalska pro něj byl zásahem do černého, v Benfice po boku Joao Pinta zářil a stal se miláčkem fanoušků.

Patrik Berger patřil mezi nejnadanější fotbalisty své generace. Jeho spoluhráč z Liverpoolu Steven Gerrard ho svého času označil za nejlepšího hráče-leváka, jakého kdy poznal. Jeho kariéru poznamenaly mnohá zranění přesto na Ostrovech v dresu Liverpoolu, Porstmouthu, Aston Villy a Stoke působil přes deset sezón. V dresu Liverpoolu získal domácí i evropský pohár, oba v sezóně 2000/01. Individuálně zazářil hned na počátku své kariéry v Liverpoolu, za měsíc září 1996 získal ligové ocenění Hráč měsíce. V sezóně 1997/98 se často ocitl pouze v pozici střídajícího hráče a začal se mluvit o jeho přestupu do Itálie (Lazio) nebo Portugalska (Benfica). Příchod trenéra Gerarda Houlliera oživil jeho kariéru u Reds. Její závěr byl ale poznamenán zraněními a v roce 2003 klub po sedmi sezónách, ve kterých vstřelil celkem 35 branek, opustil.

Patrik Berger zamířil v létě 2003 z Liverpoolu do Portsmouthu jako volný hráč. Nováček Premier League pod vedením Harryho Redknappa potřeboval zkušeného hráče, který by klubu pomohl udržet prvoligovou příslušnost. S volbou Patrika Bergera mohli být v Portsmouthu spokojeni. I když jej ve druhé polovině první sezóny opět vyřadilo zranění, Berger patřil po oba ročníky v jejich dresu k nejdůležitějším hráčům klubu.

V dalších sezónách v dresu Aston Villy a na hostování v tehdy druholigovém Stoke už byl Berger silně limitován zraněními a za tři ročníky odehrál jen 40 zápasů. Kariéru poté ukončil v dresu Sparty Praha, kde s fotbalem jako chlapec začínal.

V příštím díle se podíváme na osudy dalších hráčů v Premier League, těšit se můžete zejména na trio ofenzivních hráčů a jednoho pořádně ostrého obránce.