Arsenal FC 2015/2016 - Nenaplněné ambice

Umírání na krásu

Arsenal patří každý rok mezi favority na zisk mistrovského titulu, ale již od roku 2004 nedokázal své ambice naplnit. Rok za rokem předvádí Kanonýři pohledný fotbal, zásobují fotbalový trh hvězdami, které vychovávají, udivují fotbalový svět svojí filozofií ekonomické soběstačnosti, ale skříňky na trofeje na jednom z nejkrásnějších stadiónů Evropy se plní jen pomalu. Pro klub, který má ambice být evropským velkoklubem, jsou pouhé dvě trofeje za vítězství v domácím poháru za posledních deset let opravdu málo. Co stojí v cestě severolondýnského klubu za úspěchem? Podívejme se na poslední sezónu Arsenal FC 2016/2016 a její zlomové okamžiky.

Poklidné léto na Emirates Stadium

Každá sezóna začíná letní přípravou a samozřejmě i nákupy hráčů. Ačkoliv bylo obecně známo, že Arsene Wenger disponuje částkou kolem sto milionů liber určených pro přestupy, Arsenal na letním přestupovém trhu nebyl nijak aktivní. Samozřejmě, získal brankáře Petra Čecha a vyřešil tak jednu ze slabin týmu, ale Arsenal potřeboval mnohem víc. Do sezóny vstupoval pouze s dvojicí zkušených stoperů, Koscielnym a Mertesackerem, navíc, i když je Mertesacker nepochybně jedním z nejlépe pozičně hrajících stoperů v Evropě, pro fyzicky náročnou a rychlou hru v Premier League není úplně ideálním hráčem. Premier League neprověřený Brazilec Gabriel a univerzální defenzivní mladík Chambers nezajištovali patřičnou náhradu pro případ únavy, zranění či karetních trestů. Dobrou náhradou na místo stopera se ukázal Nacho Monreal, ten ale pak bolestivě chybí na levé straně obrany.

V záloze Arsenal dlouhodobě postrádal konzervativní defenzivní hráče. Arsene Wenger vždy preferoval konstruktivně hrající středopolaře, překvapivé proto bylo zařazení Francise Coquelina do sestavy týmu. Ukázalo se ale, že je to přesně to, co týmu chybělo, ale spoléhat celou sezónu na jediného hráče, zajištěného pouze se zdravím laborujícím Mikelem Artetou a postupně formu ztrácejícím Mathieu Flaminim, je nešťastné. Konec konců to lednovým nákupem Mohameda Elnenyho Wenger potvrdil.

Arsenal tradičně disponuje širokým kádrem ofenzivních hráčů, ať už jsou to středopolaři Özil, Rosický, Ramsey, Wilshere, Oxlade-Chamberlain či Cazorla, nebo útočníci Sanchez, Giroud, Welbeck, Walcott či Campbell. Jenže mezi nimi chybí klasická křídla. Snad až na Sancheze hrají na okrajích hráči, kteří sami cítí svoji roli jinde. Theo Walcott, Danny Welbeck i Joel Campbell chtějí být hrotovými hráči a Arsene Wenger je tak často nucen svěřovat post křídelníků hráčům, kteří na tomto místě neodvádějí svoji nejlepší práci. Nerealizovaný nákup křídelního hráče je další mínusová položka, kterou můžeme do účtování s loňskou sezónou přidat. A že by Arsenal potřeboval hrotového útočníka světových kvalit, to je už obehraná písnička. Spolehlivý dříč Giroud bohužel nedokáže nést veškerou tíhu ofenzivní zodpovědnosti.

Nevyrovnaný podzim

Už před vstupem do sezóny si tedy Arsenal nesl první deficit v podobě nerealizovaných nákupů posil. V první polovině soutěže dokázal i tak konkurovat širší špičce Premier League a zakončit rok 2015 na prvním místě, výpadek v jarní části soutěže pro Kanonýry znamenal pouhé druhé místo. Arsenal na podzim předvedl několik výborných výsledků, ať už v lize – výhra 3:0 nad Manchesterem United, porážka jinak suverénního Leicesteru na jejich hřišti 2:5 nebo domácí výhra nad Citizens 2:1, nebo v Lize mistrů porážka zdánlivě neporazitelného Bayernu Mnichov 2:0 na Emirates Stadium. Zároveň ale předvedl fatální selhání, která nesvědčí o vyzrálosti týmu – domácí výbuch 0:2 s West Hamem hned na úvod soutěže, prohra se Southamptonem 0:4 nebo vyhrocený souboj s Chelsea a s ním spojená porážka 0:2. A samozřejmě také dva největší výbuchy mimo Premier League – domácí prohra 2:3 v Lize mistrů s Olympiacosem a vyřazení z Ligového poháru po prohře s druholigovým Sheffieldem Wednesday 0:3.

Neuspokojivý závěr sezóny

V podobně kolísavých výkonech pokračovali Kanonýři i na jaře. Těžko jim vyčítat, že vypadli z Ligy mistrů s Barcelonou, ale porazit Leicester 2:1, vrátit se tak do hry o titul a vzápětí ze tří zápasů získat pouhý bod, to není vizitka vnitřně silného týmu. Vyřazení z FA Cupu slabým Watfordem jen dokreslilo jarní zmar.

Jak vidno, v klíčových okamžicích sezóny tým Arsene Wengera selhává. Má na to vliv více faktorů. Tým opět trápila zranění klíčových hráčů, většinu sezóny chyběli třeba Rosický, Welbeck nebo Walcott, v důležitých zápasech postrádal tým Santiho Cazorlu nebo Francise Coquelina. Arsene Wenger je také velmi neochotný měnit herní styl a přizpůsobovat ho konkrétnímu soupeři či průběhu zápasu. A v klíčových okamžicích se mezi hráči nenašel nikdo, kdo by dokázal tým vyburcovat k lepším výkonům.

Nezbývá než věřit, že pro sezónu nadcházející se management týmu poučí z chyb sezóny předešlé a tým disponující krásným stadionem, bohatou historií a líbivým herním stylem bude hrát opět prim nejen doma na ostrovech, ale i v pohárové Evropě.