Zájezd na německý SuperCup 2017 očima závisláka

Dovolte mi se představit. Jsem Jakub a jsem závislý na sportovních zážitcích. Tak nějak bych se mohl v rychlosti charakterizovat. Ale z této závisloti se nechci léčit, naopak ji chci přiživovat a naprosto jí propadnout.

Dříve jsem s cestovní kanceláří Sport SEN absolvoval spoustu nezapomenutelných zájezdů za sny, které má každý chlapec, který dychtivě očekává každý zápas Ligy mistů v televizi a představuje si, jaké to musí být na stadionu, mezi těmi desetitisíci lidí, kteří hltají každý pohyb jejich idolů. Nyní v pozici delegáta zažívám další sen. Sen o práci, kterou člověk nedělá pro uživení, ale pro radost.

V tomto a dalších článcích naleznete můj deníček za plněním těchto snů. A začneme zostra, zápasem Německého Supeperpoháru mezi Borussií Dortmund a Bayernem Mnichov.

Před začátkem zájezdu se ve mně mísí velké očekávání, nervozita a trochu i ta tréma z prvního zájezdu v pozici delegáta. Hlavní obavy mám z toho, že lidem neposkytnu tak skvělý zážitek, jaký se dostával mě, když jsem byl v jejich pozici, tedy klienta cestovní kanceláře Sport SEN.

Samotná cesta do „zelené metropole Vestfálska“ probíhá v poklidu. Mám tedy čas se s městem blíže seznámit. Dortmund, dějiště letošního Německého Superpoháru, čítá bezmála 600 tisíc obyvatel. Ač se dříve jednalo o centrum težkého průmyslu, je nyní město z poloviny pokryto zelení. Nejznámější je Westfalenpark. Ten se nachází východně od cíle naší cesty, stadionu místní Borussie. Ostatně stadion je největším lákadlem dnešního zájezdu. Název nese po finanční skupině Signal Iduna. Původní název je ale Westfalenstadion.

Když vystupuji z autobusu a vidím typickou žlutou vnější nosnou konstrukci střechy, mám husí kůži a natěšenost se stupňuje. Svatostánku ale nyní musím dát na pár hodin sbohem, do zápasu máme čas na prohlídku města.

Když se procházíme po městě, narážíme na lidi všech věkových kategorií, pohlaví, národností i náboženství. Všichni jsou tak rozdílní, ale přesto v podstatné části stejní a to barevné kombinaci jejich oděvu. Ano, tady vládne žluto-černá, tady vládne Borussia. Přesto se tu a tam objeví hlouček v červeném. Postupem času a piv se hloučky spojují a debatují o večeru, který rozhodne o držiteli Superpoháru. I když se jedná o rivaly, vládne přátelská atmosféra. Pro fanoušky pražských „S“ nepředstavitelná skutečnost.

Když už jsme u toho nepředstavitelného, dovolím si malou odbočku. Pamatujete si počet obyvatel? Necelých 600 tisíc, tedy méně než polovina Prahy. Přesto zde nalezneme jeden z největších stadiónů v Evropě. S kapacitou 81.360 diváků je to třetí největší fotbalový stadion ležící na starém kontinentu. To samo o sobě není tak podivné. Co ale vyrazí dech je údaj o průměrné návštěvnosti přesahující 80.000 diváků a 99% kapacity stadionu. Ohromující!

Jak vidíte, když hraje Borussia, tak město fandí. Co by týmy ve dvojnásobně lidnaté Praze daly za čtvrtinovou průměrnou návštěvnost. Snad když se bude pravidelně hrát Liga mistrů a budou nadále přicházet „velká jména“, dočkáme se i u nás v Edenu.

Památky po městě ani nevnímám, tak moc se těším na ten pocit, kdy se poprvé přede mnou otevře to krásné fotbalové divadlo. Vydáváme se tedy z centra zpět ke stadionu. Čím blíže jsme, tím větší žluto-černá řeka proudí kolem nás. Na této cestě se skutečně nedá ztratit.

Po nezbytné úpravě výbavy se vydávám vstříc vstupní kontrole. Němci jsou bohužel až přehnaně hákliví na to, co si s sebou na stadion berete. Dopředu jsem vzdal snahu pronést teleobjektiv. Musím se spokojit se základním sklem, které nedosahuje takové kvality, kterou by si tento fotbalový svátek zasloužil.

Při cestě do vrchních pater ochozů se naskýtá možnost rozhlédnout se po okolí. Konečně jsem nahoře a jdu vstříc své droze. Nevím, jestli je to opravdu jen má „úchylka" ale já si tento okamžik vždy užívám. To jak se postupně přede mnou objevuje hrací plocha, tribuny a ty davy lidí. Usedám na své místo a stále rozdýchávám tu krásu přede mnou (a taky ty schody).

Co nevidět začne rozcvička. Samozřejmě místní mančaft sklízí aplaus, Bayern se musí smířit s pískotem.

Stejný scénář se opakuje u představení sestav. Zvláštní pozornosti se může „tešit“ hvězda Bayernu Franck Ribéry. Následuje povedené choreo, které představuje trofeje a týmy, kterým dnešní večer patří.

Už od úvodu utkání je patrné, že pro obě mužstva se jedná o jeden z prvních zápasů sezóny. Kombinace trošičku vázne a doplácí na počáteční nesehranost. Nevadí, tím více vyniknou individuální dovednosti hráčů. Ostatně ze špatné souhry padají góly a o ty nám jde především.

První gól padá právě po jedné z těchto chyb. Po faulu Dortmundu sám faulovaný Arturo Vidal rozehrál na stopera. Ten ale míč chybně zpracoval, Christian Pulisic se ho zmocnil a po pár rychlých krocích stál sám před brankářem Bayernu. Střela po zemi k pravé tyči rozvlnila síť a Dortmund jde do vedení 1:0.

Bayern se ale nevzdává a po pár minutách srovnává. Kimmich z pravé strany centroval a v malém vápně Lewandowski přízemní centr usměrnil za záda golmana. 1:1.

Zápas se hraje v rychlém tempu a přes řadu nepřesností je koukatelný. Zápas si skutečně užívám a ač jsem nestranným divákem, více přeji vítězství Dortmundu.

Na další změnu skóre ale čekám až do 71 minuty, kdy se opět do vedení dostává Borussia. Celá akce začala na útočné straně Bayernu, kdy Lewandowski nepotvrdil roli zakončovatele, ale hledal pod sebou spoluhráče. Nalezl bohužel jen soupeře a z rychlého kontru se Aubameyang nemýlil (nedáš, dostaneš). 2:1.

V 88. minutě je opět srovnáno. Míč lítal ve vápně jako horký brambor, smolně pro domácí skončil v síti. 2:2.

V řádné hrací době již žádný gól nepadá, budou tedy následovat penalty. Pro nestranného diváka je to dobrá zpráva. Fanoušci Dortmundu se ale už viděli při oslavách. Penalty popíšu v rychlosti....4:4 Sule (Bayern), dal 4:5 Bartra (BVB), nedal 4:5 a nyní propuká radost Bayernu, po neproměněné penaltě Bartry je jasné, že vítězem Superpoháru je Bavorský velkoklub. 

JAKUB - Sport Sen